Trasa Bystřice - Prčice

Trasa Jardy Bursíka
  • Organizuje: KČT Praha-Karlov, oddíl Petřín
  • Celková délka: 35 km
  • Start: podjezd žel. st. Bystřice u Benešova (7:30 - 10:15)
  • 1. kontrola: Vrchotovy Janovice (9:30 - 15:15)
  • 2. kontrola: Vojkov (11:00 - 16:45)
  • Cíl: Prčice (11:00 - 20:00)

BYSTŘICE – NESVAČILY – DRACHKOV – LIBOHOŠŤ – MANĚLOVICE – VRCHOTOVY JANOVICE – VELKÁ LHOTA – LHOTKA BEZMÍŘ – VOJKOV – VYSOKÁ – LAVIČKY – MEZNÉ – JESENICE SEDLEC PRČICE

Pochod do Prčic startoval v Bystřici poprvé v roce 1985. V cíli této trasy budete mít v nohách 35 kilometrů.

Své jméno trasa Jardy Bursíka získala po Jaroslavu Bursíkovi (1922 – 2006), který se dlouhá léta věnoval trampingu a turistice kolem Berounky a Sázavy. Od roku 1963 byl členem turistického oddílu Sokol Malá Strana, později jeho předsedou. Od roku 1973 byl aktivním organizátorem pochodu Praha – Prčice. Na mnoha akcích se podílel jako výtvarník, grafik, kreslíř. 
profil-bystrice.jpg (350 * ???px)

Trasa Jardy Bursíka začíná v Bystřici. Osada Bystřice je poprvé připomínána ve 2. polovině 13. století, kdy vznikla pro potřeby obchodní cesty. Výhodná poloha v mírné kotlině v údolí říčky lákala k odpočinku a napojení zvířat. Koncem 14. století byl v sousední vísce Léště (dnes Líšně), vystavěn hrad. Původní vlastníky Benešovice vystřídali v 15. století Šternberkové. Bystřice byla králem Jiřím z Poděbrad v roce 1471 povýšena na městys. Velký rozmach celé oblasti nastal v druhé polovině 16. století, kdy se začalo s budováním mnoha domů, mlýnů, rybníků, sadů.

Za druhé světové války se část města západně od železniční trati stala součástí vojenského cvičiště Zbraní SS Benešov a její obyvatelé se museli 31. prosince 1943 vystěhovat. V Bystřici se během války nacházel také koncentrační tábor pro osoby z tzv. smíšených manželství a manžele, kteří se odmítli rozvést se svými židovskými manželkami. Táborem tak prošlo mnoho významných českých osobností, např. Oldřich Nový, Ondřej Sekora, Miloš Kopecký, Jára Pospíšil, Ladislav Rychman, Ronald Kraus, sociolog Jiří Musil, malíř Alfred Fuchs, ad. Existenci tábora připomíná pomník s pamětní deskou umístěný západně od železniční trati nedaleko viaduktu.

Zámek ve Vrchotových Janovicích spolu s původním parkem je zvláštním prostorem s nenápadným, ale silným kouzlem.

Původně kamenná gotická tvrz pánů z Janovic, chráněná vodním příkopem, později renesančně přestavěná pány z Říčan, se v 18. století proměnila v reprezentační sídlo votické větve hrabat z Vrtby. Pak přišli Vratislavové z Mitrovic a poslední velká přestavba celého areálu v polovině 19. století; tehdy získal zámek svou současnou novogotickou, romantickou podobu.

V době posledních soukromých majitelů, Nádherných z Borutína, zejména v 1. polovině 20. století, byl zámek uprostřed starého krajinářského parku místem, kde se se svými pozoruhodnými hosty setkávala baronka Sidonie Nádherná.

Během II. světové války bylo v zámku vojenské velitelství a kasárna. Vrchotovy Janovice jako součást vojenského prostoru byly vystěhovány a postupně zde byl zřízen: „výchovný tábor“ pro uprchlíky z pracovního nasazení v Německu, „koncentrační tábor“ pro lidi, mezi jejichž předky nebo příbuznými byli Židé, a „koncentrační tábor pro politické vězně“, pobočka tábora Flossenbürg.

V období těsně po válce se v zámku a parku vystřídala sovětská i československá armáda; v roce 1950 byl vyvlastněn a využíván jako sklad textilu, později pro sbírky Okresního archivu a postupně pustl. Před zkázou ho na konci 50. let zachránilo Národní muzeum. Nyní je zámek Vrchotovy Janovice – spolu s parkem – jeho součástí již déle než 50 let.

Návštěva zámku nabízí – kromě jiného – i prohlídku stálých expozic Národního muzea: „Společnost v Čechách 19. století“, „Rilke, Kraus a Vrchotovy Janovice“ a „České zvonařství“.

Zámecký park a jeho současná podoba krajinářského parku kolem zámku se vyvíjela déle než 200 let a je výsledkem šťastného setkávání osvícených majitelů – jakými byli např. František Arnošt ml. hrabě z Vrtby, Josef Vratislav, hrabě z Mitrovic či Karel a Sidonie Nádherní z Borutína – s nadanými architekty – jakým byl např. Camillo Schneider.

Svou nevelkou plochou (16,5 ha) patří k menším zámeckým parkům, díky harmonii, která v něm panuje, kráse, schopnosti zapůsobit, díky příběhům, které ukrývá, je však jedním z nejvíce obdivovaných parků v Čechách.

Ve Vojkově se v místním špejcharu nachází prodejní expozice keramiky, porcelánu, kachlí a kachlových kamen. K dostání jsou zde také vína od významného rumunského producenta Murfatlar Romania. Výrobky této vinařské firmy jsou ověnčeny řadou mezinárodních cen a o jejich kvalitě se zde můžete přesvědčit na některé z pravidelných degustací. Špejchar ožívá také výstavami, přednáškami, divadlem a koncerty.

Cíl naší cesty je na Vítkově náměstí v Prčici. Zakladatelem města je Vítek I. z Prčice. Vítkovci, později Rožmberkové, patří k nejstarším českým šlechtickým rodům. Na Vítkově náměstí stojí kostel sv. Vavřince, v jeho sousedství je základ 1. tvrze ve městě. Náměstí před radnicí zdobí kamenná plastika „Prčický škrpál“ z roku 1993 od sochaře Josefa Skalického z Jesenice. Nedaleko je zámek s parkem.

 

Galerie

Naši partneři

Tímto bychom chtěli poděkovat našim partnerům za jejich přízeň.
  • Sedita
  • Beránek
  • Compeed
  • Kovošrot
  • ICE